Horní Vltavice se nachází 13 km jižně od Vimperka v CHKO Šumava. Obec charakterizují dvě skutečnosti. Jednak je to silnice 1. třídy I/4 Praha – Strážný, která protíná celou vesnici. Díky ní má obec výbornou dopravní dostupnost, přináší však s sebou také negativa – hlučnost, prašnost a ohrožení bezpečnosti ve vsi hustým provozem. Druhou charakteristikou je přírodní rámec – Horní Vltavice se nachází v centrální části Šumavy s relativně neporušenou přírodou. Rozkládá se na úpatí lesnatého masivu Boubína, jedné z nejvýraznějších šumavských hor, a na břehu Teplé Vltavy, čisté meandrující bystřiny, která právě zde opouští zaříznuté údolí a vstupuje do široké nivy Vltavského luhu. Obec je dosud poněkud stranou masového turismu, kterým jsou obce nacházející se západněji v sezóně až přetíženy.
Komunikační osou obce je silnice 1. třídy, která prochází centrem obce ve směru sever – jih k mostu pře Teplou Vltavu. Ve vsi se nenachází žádný typický návesní prostor a většina budov i služeb je navázána na hlavní ulici. Původní charakter zástavby byl z velké části setřen ve 2. polovině 20. století. Původní zástavbu jádra vesnice nahradily bytové domy a starší objekty se zachovaly spíše ve fragmentech – budova hostince, pošty, kostel. Několik původních chalup najdeme na okrajích obce – jižně od řeky a směrem na Zátoň. Severozápadně od centra je situován rozlehlý areál zemědělského družstva a západně parcely s novou výstavbou rodinných domů.
Ke stavebním úpravám a změně funkčního využití je určen objekt č.p. 119, který byl postaven v 70. - 80. letech 20. století jako „dům služeb“ a čekána autobusové zastávky. Stavba se nachází v centrální části obce na východní straně hlavní silnice uprostřed rozlehlé vyasfaltované plochy, která slouží pro zastavení autobusu pro oba směry, pro odstavení autobusu, pro parkování osobních aut a také jsou zde umístěny kontejnery tříděného odpadu. Autobus přijíždí pouze několikrát denně a plocha působí po většinu dne nevyužitě a pustě.
Objekt bude nově využit jako infocentrum, které by mělo podpořit rozvoj turistického ruchu v obci. Může přitom zúročit výhodnou polohu při hlavní silnici i existenci veřejné plochy okolo budovy. Turistická infrastruktura se v národním parku zčásti orientuje na ukázky jednotlivých druhů volně žijících zvířat – existuje již jelení, rysí a vlčí výběh a soví voliéry – a tato zařízení jsou pro turisty hodně atraktivní. Informační centrum v Horní Vltavici by se mohlo orientovat na bobra evropského, který se v poměrně nedávné době rozšířil v povodí horní Vltavy, a jehož činnost je na tocích v okolí obce dobře patrná. Hlavní myšlenkou zadání je, že i vnější vzhled objektu by měl na bobra poukazovat nějakou citací, mnohdy velkorysých, bobřích staveb – tzv. bobřích hradů. Zároveň je třeba návrh přizpůsobit omezenému rozpočtu.
V objektu v současnosti probíhá první etapa rekonstrukce, která se týká úprav interiéru stavby. Ve druhé etapě by se mělo jednat o ztvárnění exteriéru objektu a případných venkovních ploch v návaznosti na objekt. Návrh počítá s výstavbou ohradní konstrukce organického půdorysného tvaru, která obkrouží a z velké části skryje stávající budovu. Bude se jednat o svislou nosnou konstrukci s „výplní“. Možností ztvárnění je několik. Například sloupky s kulatiny ve dvou řadach vyplněné různými druhy dřevěných prvků. Nebo kovová konstrukce typu gabion, skrz kterou bude prorůstat živý porost. Může být i kombinace různých způsobu provedení. Tato „ohrada“ by evokovala onu bobří stavbu. Za „ohradou“ vznikne prostor chráněný před vlivem dopravy z hlavní silnice. Ten může být využit jako venkovní expozice infocentra, jako sezónní rozšíření ploch občerstvení nebo jako dětské hřiště. U samotného objektu je vhodné pohledově sjednotit fasády, např. bílým nátěrem a upravit střešní konstrukci – odstranění přesahů, změna krytiny.
V současnosti funguje autobusová zastávka ve směru na Vimperk běžným způsobem – autobus sjede ze svého jízdního pruhu do „zálivu“ a zase se do pruhu připojí. Ve směru od Vimperka vše funguje složitěji – autobus odbočuje vlevo (dává přednost protijedoucím, bez odbočovacího pruhu), objíždí zastávku a vrací se na hlavní tah, kde dává přednost vozidlům v obou směrech. Jednodušším a srozumitelnějším řešením by bylo přenesení zastávky pro směr od Vimperka před prodejnu Jednoty, kde se nachází zpevněná plocha vhodná k umístění zálivu. Přenesení zastávky by výrazně přispělo k revitalizaci celého prostoru okolo objektu a málo využívanou zpevněnou plochu by mohla nahradit „bobří stěna“ a zeleň. Ze stávající zpevněné plochy návrh počítá se zachovanim parkoviště osobních aut v jižní části plochy a zálivu pro zastavení autobusu ve směru na Vimperk.
Návrh je nyní ve fázi ideového konceptu.